Zpět do obchodu

Registrace

Demineralizovaná voda - zdravotní rizika

ZDRAVOTNÍ RIZIKA PITÍ DEMINERALIZOVANÉ VODY Prosinec 2000 (Upravená verze, 7.3.2001)

Vypracováno v rámci výzkumného záměru „ Zdravotní rizika životního prostředí“, jehož nositelem je Státní zdravotní ústav – Centrum hygieny životního prostředí Cíl č. 3: Nové kontaminanty pitné vody a vody pro rekreaci Dílčí úkol: Metodické přístupy řešení výskytu kontaminantů – hodnocení rizika, nápravná a preventivní opatř ení (řešitel MUDr. František Kož íšek, CSc.) Řešitelské pracoviště: SZÚ – CHŽP, Národní referenční centrum pro pitnou vodu, vedoucí MUDr. F.Kožíšek, CSc. Ředitel ústavu (SZÚ ): Doc. MUDr. Jaroslav Kříž Vedoucí centra (CHŽP): MUDr. Růžena Kubínová, František Kožíšek, Státní zdravotní ústav, Praha 3.

 

ZDRAVOTNÍ RIZIKA PITÍ DEMINERALIZOVANÉ VODY

Pro účely studie se pod pojmem „demineralizovaná voda“ rozumí voda téměř či úplně zbavená rozpuštěných minerálních látek (obsah rozpuštěných látek [dále RL] není obvykle vyšší než několik mg/l, často < 1 mg/l; elektrická vodivost vody je menší než 2 mS/m, často dokonce menší než 0,1 mS/m), ať už pomocí destilace, deionizace, membránové filtrace (reverzní osmózy, nanofiltrace), elektrodialýzy apod.

Autor užívá pojem „demineralizovaná voda“ přesto, že je mu známo, že v terminologii průmyslové úpravy vody je tento termín používán pouze pro jeden určitý z více možných a zde uvažovaných technologických způsobů zbavení vody rozpuštěných látek.

 

Stručné charakteristiky těchto postupů:

Destilace = metoda čištění látek (zde vody) nebo rozdělování směsí látek podle bodu varu; nejstarší způsob „odsolování“ vody. Voda se ve varné nádobě postupně přeměňuje v páru a po průchodu chladičem kondenzuje na destilovanou vodu. Destilát se jímá podle bodu varu, příměsi zůstanou v prvním podílu před dosažením žádoucí teploty a v konečném zbytku.

Deionizace = metoda využívající schopnosti určitých makromolekulárních látek (např. syntetických pryskyřic) – tzv. ionexů neboli iontoměničů (ion exchangers), které obsahují funkční skupiny, zachycovat ionty z roztoku. Zvláštním druhem deionizace je demineralizace, což je ionexové odstraňování všech kationtů a aniontů z vody, včetně oxidů křemíku a uhlíku, které se běžnou deionizací z vody neodstraní. Pro tento účel se používá kombinace silně kyselého katexu v H+ cyklu a silně bazického anexu v OH- cyklu. Membránová filtrace (reverzní osmóza [dále RO], nanofiltrace) = metoda sloužící k oddělení anorganických solí a menších organických molekul pod tlakem. Používá se polopropustná membrána (propouští vodu, nerozpuštěné látky) a tlak musí být vyšší než osmotický tlak rozpuštěných látek. Odstraňují se částice (ionty) o velikosti jednotek nanometrů a menší.

Elektrodialýza = metoda k odstranění anorganických iontů, založená na principu separace solí v elektrickém poli pomocí polopropustných membrán s ionexovými vlastnostmi. V přírodě se vyskytující voda, ať už podzemní či povrchová, která byla odpradávna používána k pitným účelům, není nikdy chemicky čistou sloučeninou H2O, ale jedná se o systém ve vodě rozpuštěných plynů a především minerálních a zčásti též organických látek přírodního původu. V závislosti na místních geologických podmínkách nalézáme vody velmi různého složení. Obvyklé hodnoty obsahu rozpuštěných látek se pohybují v řádu set mg/l.

 

Skutečnost, že pitná voda může být příčinou různých nemocí, je lidstvu známo již stovky let. S rozvojem mikrobiologie a chemie je od minulého století tato obecná empirická zkušenost postupně doplňována poznáním konkrétních původců nemocí z vody. Tento přístup („ve vodě může být něco, co tam být nemá, nebo tam něčeho může být více, než je zdrávo… “) předznamenal i prvotní hygienický přístup k regulativnímu vymezení kvality pitné vody: byly stanoveny nejvyšší přípustné koncentrace látek a organismů ve vodě. Voda bez minerálů nebyla a ani nemusela být předmětem snah o vymezení kvality, protože taková voda se v přírodě nevyskytuje (vyjma deště a ledu, které však v rozvinutých zemích nesloužily jako zdroj pitné vody) a pro pitné účely tedy nemohla být používána.

Demineralizované, uměle vyrobené vody (původně voda destilovaná, později též deionizovaná či získaná pomocí RO) byly používány pro průmyslové, technické a laboratorní účely, což je ostatně dodnes jejich hlavní využití.

 

Studie ukazuje na nutnost dodržování nezbytných zásad při pití demineralizované vody. Obecně tedy není škodlivá, ale při časté nebo nadměrné konzumaci má svá rizika.

 

Viz celý článek dostupný kliknutím zde na odkaz:         www.vak.cz

 

Zpět do obchodu